Epidemiologie

V rozsáhlé epidemiologické studii v pěti městech, kterou provedl americký vládní Národní ústav duševního zdraví (studie NIMH-ECA, 1982-1984), se odhaduje roční prevalence 0,8-2,2 % v pěti městech, průměrně 1,6 ± 0,2 % (S.E.). Odhady celoživotní prevalence (s vyloučením osob s komorbidní velkou depresí, schizofrenií nebo organickým mozkovým syndromem) byly 1,7 ± 0,1 % (S.E.). Tyto odhady mohou být vysoké, protože obě studie využívaly vyškolené laické tazatele, kteří vedli strukturovaný diagnostický rozhovor. Studie s účastí psychiatrů uvádějí nižší míru prevalence.

Dvě největší epidemiolgické studie Karna et al. z roku 1988 a Weissmana et al. z roku 1994 využívaly k vedení strukturovaného diagnostického rozhovoru vyškolené laické tazatele. Zjistili, že roční míra prevalence OCD se pohybovala od 0,8 % do 2,3 % (průměr = 1,6 %). Spolehlivost a platnost těchto měr byla několika výzkumníky zpochybněna. Reanalýza údajů Karna et al. zjistila, že méně než 20 % případů OCD splňovalo diagnostická kritéria při opětovném dotazování laickými tazateli o rok později. Vzhledem k tomu, že Weissman et al. použili stejné metody, jsou tyto výsledky pravděpodobně podobně ovlivněny.

Stein et al. v roce 1997 navrhli komunitní prevalenční studii, aby překonali problémy spojené s použitím laických tazatelů. Osoby identifikované strukturovanými laickými rozhovory jako pravděpodobné případy OCD nebo subklinické OCD byly znovu dotazovány pomocí strukturovaných nástrojů vysoce zkušenou výzkumnou sestrou. Zdravotní sestra přezkoumala svá zjištění s hlavním výzkumníkem, který přiřadil všechny diagnózy, a podle pokynů si vyžádala další informace. Pouze 24 % osob identifikovaných jako pravděpodobné případy OCD byla přiřazena výzkumná diagnóza OCD. Výsledná vážená měsíční míra prevalence OCD podle DSM-IV pro celý vzorek byla 0,6 % (95% interval spolehlivosti = 0,3 % – 0,8 %). Vzhledem k tomu, že subjekty, které laickým tazatelům neuvedly žádné obsese nebo kompulze, nebyly znovu dotazovány, mohly být některé případy OCD přehlédnuty, což vedlo k podhodnocení skutečné prevalence.

V roce 1998 Koran, Leventhal, Fireman a Jocobson (nepublikované údaje) studovali míru prevalence klinicky rozpoznané OCD ve velkém předplaceném zdravotním plánu Kaiser Northern California Health Plan, který má více než 1,8 milionu členů. Z přehledů všech případů s diagnózou OCD v počítačové databázi plánu vyplynula roční léčená míra prevalence 0,095 % u dospělých ve věku 18 let a starších. To je méně než 10 % míry uváděné Karnem et al. a Weissmanem et al. a pouze 15 % konzervativnější míry uváděné Steinem et al.

Míra prevalence OCD uváděná v komunitních studiích a studiích primární péče daleko převyšuje klinicky uznanou míru prevalence v databázi společnosti Kaiser. Navzdory možným důvodům podhodnocení v této databázi a nadhodnocení klinicky významné OCD v dřívějších studiích tento rozdíl naznačuje, že mnoho členů společnosti Kaiser s klinicky významnou OCD není léčeno. Podíl neléčených jedinců mezi těmi, kteří mají jiné formy zdravotního pojištění, není znám, ale vzhledem k dříve uvedenému zpoždění při vyhledávání léčby lze důvodně předpokládat, že je stejně velký.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.