Diorův New Look

Přijetí veřejností a kritikou

New Look, považovaný za zpátečnický a extravagantní, urazil v bezprostředně poválečném období lidovou vnímavost. Zatímco francouzský tisk se k tomuto stylu stavěl lhostejně nebo příznivě, ve Spojených státech našel nadšenou podporu (Life, Vogue, Harper’s Bazaar). Hned za svou první kolekci získal její tvůrce cenu Neiman Marcus Award, což svědčí o vážné komerční angažovanosti amerických kupců. Část angloamerického tisku však vedla jakousi populistickou kampaň proti New Look. Ve Spojených státech byly založeny ligy proti prodlužování sukní, například WAWS (Women at War against the Style) a „Little below the Knee Club“. V Anglii získala opozice politickou příchuť: „Dlouhá sukně je rozmar zahálčivých boháčů“ (Braddock, Bessie, citováno v Steele, s. 20). Tyto nečekané ohlasy New Look svědčí o přísnosti oděvních omezení během války. Uvalená více či méně drasticky v rámci válečného úsilí na americké a anglické obyvatelstvo s cílem přispět k vítězství, byla ve Francii pociťována jako despocie ze strany okupačních sil a neměla charakter vlastenecké oběti. V poválečném období zvítězila nezávislost nového pohledu nad morálkou spojenců. Tento styl, osvobozující a zároveň respektující zvyklosti, překvapoval i uklidňoval buržoazní konvence. Rychle tak pronikl do všech společenských kruhů v latinskoamerických a anglosaských zemích, aby se stal mezinárodním stylem, jehož populární interpretace byla shrnuta do kompletu plisované sukně, pásku a halenky. Jeho šíření pak bylo konsenzuálním výrazem budování nového transatlantického společenského řádu na troskách evropské urbanity: „Pokud se odvážím odkázat na styl z roku 1947, který byl nazván New Look, byl úspěšný jen proto, že zapadal do doby, která se snažila uniknout před nelidským, aby znovu objevila tradici“ (Musée, s. 14).

Viz také Christian Dior; Haute Couture; Paris Fashion.

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.